První soukromý detektiv

Detektivka je rozvedená hádanka, řešení rovnice o mnoha neznámých. Čtenář ví, že rovnice bude vyřešena, ale přistupuje na to, že si s ním autor hraje, zavádí ho do slepých uliček, nechává ho prožívat okamžiky napětí, dopřává mu pocity hrůzy, mate ho, aby ho v závěru překvapil naprosto logickým řešením.

Ano, detektivka je vždy založena na naprosto logickém a uvěřitelném řešení problému. A očekává souhru autora a čtenáře, autor mate a čtenář se snaží matení odhalit. V této hře ale vždy vyhrává autor, kterého čtenář neodhalí, za nejlepší autory detektivek jsou považování ti, kteří čtenáře zmatou nejvíce.

Prvním z řady nejslavnějších autorů hrajících si se čtenářem na kočku a na myš byl Edgar Allan Poe.

„Jako člověk velké tělesné síly se raduje ze své fyzické schopnosti a nalézá zálibu ve cvicích, které uvádějí jeho svaly v pohyb, tak se raduje duch analytický ze své duševní schopnosti, která dovede něco rozluštit. Nalézá rozkoš i v nejobyčejnějším zaměstnání, může-li se při něm uplatnit jeho talent. Libuje si v hádankách a hříčkách, v hieroglyfech, projevuje při svém luštění stupeň ostrovtipu, který se zdá obyčejnému rozumu nepřirozený.“

Těmito slovy zachytil v roce 1841 Edgar Allan Poe zárodek typického hlavního hrdiny nejoblíbenějšího žánru moderní literatury, detektivky.

19. století okouzlil způsob myšlení zvaný pozitivismus. Pozitivizmus se naprosto vyhýbá spekulacím, jeho základem jsou pouze ověřitelná fakta. Do popředí kulturních hodnot se dostaly postupy založené na matematických metodách. Za vrchol zkoumání bylo považováno odhalení dosud nepoznaných příčin a věřilo se, že vše je poznatelné.

Společenské klima 19. století přálo logickému odhalování tajemství, jímž je i každý zločin.

Poe stvořil první postavu detektiva pátrajícího po odhalení pozadí záhadného zločinu. Svému detektivovi dal jméno Dupin, udělal z něj rodilého Francouze šlechtického původu a vybavil ho neuvěřitelně silnou schopností analýzy.

Detektiv Dupin se poprvé objevil v roce 1841 v povídce Vraždy v ulici Morgue. Záhadné brutální vraždy dvou žen vyšetřuje v povídce samozřejmě policie, ale Poeův hrdina Dupin si o policejních metodách myslí své: „Pařížská policie, tak proslulá ostrovtipem, jest pouze chytrá, nic víc. Není metody v jejím postupu, kromě metody, pocházející z okamžitého vnuknutí. Honosí se svými opatřeními, ale ta jsou často tak nevhodná…“ 

Dupin se domnívá, že jeho analytické schopnosti jsou natolik výjimečné, že vraha odhalí sám: „Pokud se týče vraždy, podnikněme sami vyšetřování, nežli proneseme o ní své mínění…Půjdeme a prohlédneme si místo na vlastní oči.“

První soukromý detektiv tedy obchází místo činu, zpovídá svědky a hlavně logicky spojuje fakta, aby v závěru mohl konstatovat: „Jsem spokojen, že jsem nad ním zvítězil, ačkoli není to nic divného, jak on se domnívá, že se mu nepodařilo rozluštiti tuto záhadu. Ve skutečnosti je náš přítel prefekt příliš zkušený na to, aby byl důkladný. V jeho vědění není žádné životnosti.“

Poe se v této povídce nevěnuje matení čtenáře, je zde málo slepých uliček, ale dopřává čtenáři napětí, hrůzu, brutalitu a překvapivé řešení. Na malém prostoru povídky Poe vytvořil v roce 1841 první strukturu detektivky.

Soukromý detektiv Dupin nejen že odhalil vraha a zvítězil nad policií a jejími vyšetřovacími metodami, ale stal se i prvním hrdinou galerie nejoblíbenějších postav nejoblíbenějšího žánru moderní literatury.

Při psaní jsem pracovala s textem povídky z knihy E. A. Poe: Jáma a kyvadlo a jiné povídky, DOBROVSKÝ s.r.o., 2013.

ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít