„Jak prosté!“ - kdo by neznal tato slova? Do dějin se jimi zapsal nejoblíbenější detektiv všech dob, Sherlock Holmes. Snad by se díky věhlasnému jménu mohlo zdát, že Sherlock Holmes kdysi opravdu žil, avšak je to jen literární postava. Něco takového jako Sherlock Holmes by stěží mohlo na této planetě reálně žít.
„Jsem zvyklý myslet tak rychle, že jsem dospěl k závěru, aniž jsem si uvědomil, jak jsem k tomuto závěru přišel,“ sděluje Holmes při prvním setkání doktoru Watsonovi, svému legendárnímu příteli.
Doktor Watson je nejen Holmesovým přítelem, je i jeho velkým obdivovatelem. Hned v prvním příběhu Studie v šarlatové, který vyšel v roce 1887, vypočítává Watson Holmesovy úžasné vědomosti a schopnosti.
Osobnost Sherlocka Holmese je vystavěna z toho nejmódnějšího, co konec 19. století nabízel.
Holmes pracuje v nemocnici v chemické laboratoři. V souladu s počátky specializace, k níž tehdy docházelo, naprosto opomíjí vědomosti, které nesouvisejí s tím, čeho chce dosáhnout. Neví nic o literatuře, filozofii, politice. Má však hluboké znalosti chemie, anatomie a britského zákonodárství a dokonale zvládl kriminalistickou literaturu. Výborně šermuje a boxuje, takže dokáže zasadit ránu a tu a tam se při stíhání zločinců i proběhne. Sherlock Holmes je muž činu.
Conan Doyle, autor holmesovských příběhů, bezesporu vytvořil módní ikonu, která je vždy dokonale a typicky oblečena, miluje permanentní vzrušení (v obdobích mezi řešeními záhad se oddává morfiu a kokainu), nadevše ctí boha konce 19. století, tedy vědu a její metody, a rozhodně se nehodlá zahazovat něčím tak podřadným jako jsou city, neboť, jak Holmes říká v próze Skandál v Čechách, „cokoliv je založeno na citu, nutně je v rozporu se zdravým a chladným rozumem“ a chladný rozum je Holmesovi vším.
Detektiv Sherlock Holmes se stal, přestože je pouhou literární fikcí, jednou z postav galerie osobností s nejvyšší mírou světové popularity. Ač je to jen literární postava, má své místo vedle Hitlera, Stalina, Lennona, Che Guevary, Jacksona a dalších, jejichž tváře zná dnes jako ikony téměř celý svět. Holmes se mezi ně zařadil jako symbol geniálního detektiva, jako člověk odhalující naprosto logicky a důsledně pravdu.
Proč se tímto symbolem stal právě Sherlock Holmes?
Odpověď bychom mohli najít například ve způsobu ztvárnění jeho případů. Holmesovské novely jsou velmi přehledné, řeší jen jeden problém. Ohledně řešení předkládá autor mnoho možností, čtenáři je však prostřednictvím doktora Watsona umně vsugerováno jedno z těch nesprávných, a tudíž je čtenář v závěru velmi překvapen. Psychologie těchto novel je mechanická a nejde do hloubky, to čtenáře přitahuje, ale nijak ho to nezatěžuje. Největší devízou holmesovských novel je však bezesporu atmosféra. Napětí, tajemství a hrůza, které atakují čtenáře, Holmes bravurně a s perfektní racionalitou vysvětlí.
Oblibu příběhů Sherlocka Holmese lze vysvětlit i ideálním prostředím, v nichž se odehrávají. Anglie je v nich zachycena jako společnost se zaběhnutými pořádky a pevnou strukturou, které sice naruší zločin, avšak zásah detektiva a policie vše znovu uvede do solidních kolejí.
Dalším z prvků Holmesovy obliby je i to, že se nikdy nezabývá důvody, proč se člověk stal zločincem. Záhady řeší jako křížovku a tím mimoděk čtenáře uklidňuje, protože ten získá četbou pocit, že i jeho problémy jsou řešitelné.
Conan Doyle se doznal k inspiračním zdrojům, jimž vévodili Poe a Gaboriau, avšak vytvořil naprosto originální detektivky, které se staly základem jednoho z nejsilnějších typů detektivního žánru, detektivky anglosaské.
V anglosaském detektivním světě dominuje po vzoru Sherlocka Holmese soukromý detektiv, který sice spolupracuje s policií, ale jedná naprosto svobodně, což mu umožnuje užít i metod, které policii nejsou dovoleny. Ve 2. polovině 20. století se tento typ detektiva, hlavně v detektivce americké, dostává s policí a s justicí dokonce do konfliktu, protože policie i justice jsou v moderních detektivkách zkažené korupcí a detektiv nadále jedná spravedlivě a dle pravdy.
Sherlock Holmes je symbolem ochránce spravedlnosti a symbolem schopnosti rozumově rozřešit každou záhadu. Je nanejvýš zajímavé, že jeho autor, Conan Doyle, ke konci života na racionalitu zcela rezignoval a propadl mystice a spiritismu.
Jak prosté!
