Virtuální listování 2

Moje jméno není důležité, můžete mi říkat třeba Honza Novák. Jsem bývalý polda, dvacet let v oddělení vražd. Původně jsem učil na základní škole češtinu. Řeknete si: češtinář a polda, to nejde dohromady. A byly doby, kdy bych si to řekl taky. Jenže dnes, dnes už vím, že i tohle se může stát.

Býval jsem kdysi mladý a statný a vrcholově jsem sportoval. Pak přišlo jedno zranění a se vším byl konec. Jasně. Patřím k lidem, co se nevzdávají snadno. Rozhodl jsem se, že se stanu novinářem, specializace: sport. Na to, abych se dostal na žurnalistiku, jsem ovšem neměl ten správný kádrový profil. Takže – jediná schůdná cesta: češtinář. Možná čekáte, že jsem nadšeně po večerech psal a své výtvory rozesílal do redakcí deníků a postupně tak vyrostl ve skutečného novináře. Nic takového. Zpočátku se zdálo, že můj osud za sportem a novinařinou směřuje, ale pak jsem se nějak blbě zamiloval. Byla vysoká, štíhlá, blonďatá a ambiciózní. Otočila si mě kolem prstu a tahala mě na vařené nudli. Jasně, že na náročnou ženskou vám nikdy nemůže stačit učitelský plat. Učil jsem a o prázdninách a leckdy i o víkendech jsem makal v dolech, aby moje zlatovláska a naše dítě, které nás navždy spojilo, mohly jezdit v létě k moři, v zimě do hor a mezitím udržovat patřičný hmotný standard. Pár let jsem to vydržel. Pak jsem se začal otáčet po něčem, co by trochu víc sypalo a já z toho nebyl u konce s dechem. Kývl jsem na nábor k policii. Stejně se rozvedla.

Oddělení vražd, kde jsem se dobře naučil sbírat kousky lidských těl i z těch nejnesmyslnějších míst, podezřívat každého ze všeho, dělat hodně blbé fórky, jít tvrdě za svým a taky dost slušně chlastat, jsem po dvaceti letech služby opustil. Je fakt, že jsem už měl všeho dost, a tak jsem využil příležitosti a s docela dobrým výslužným od policie odešel. Bydlel jsem sám v malém bytě v klidné čtvrti. Patřím k naprosto nenáročným lidem, a tak jsem si s budoucností nedělal vůbec žádné starosti.

ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít