Očima vidět/Očami vidźeć

Eva Tvrdá se vrací k tématu svého kraje v citově silné novele, v níž přináší příběh formou vyprávění pro vnuka. Zvláštností knihy je její dvojjazyčnost. Čtenář má možnost přečíst si příběh v češtině a poté i v laštině, spisovném jazyce, který ve 20. století vytvořil na základě původního jazyka slezskomoravské oblasti básník Óndra Łysohorsky a který Eva Tvrdá aktualizuje o živé zbytky původního jazyka západolašské oblasti.

Všechny změny začaly něčím, co mi nahánělo hrůzu, aniž jsem tušila proč. Po vesnici se začalo šuškat, že Rothschildové odvážejí všechno, co je cenné, ze zámku pryč, prý až do Rakouska. Od chvíle, kdy jsem to zaslechla i já, jsem okolo zámku začala chodit s naprosto novými pocity. Za kamennou zdí už nebyl bezstarostný bezpečný svět, ale cosi, co bylo v ohrožení. Říká se, že místa mají své duchy. Věřím tomu, protože v létě 1938 dobří duchové zámek opustili.

 

Všecke zmjeny začały čimsyk, co mi nahaňało hruzu, choć joch němjeła tušeni čemu. Po dźedźině se začało povjedać, že Rothschildźi odvažaju vśo, co je hodno, ze zamku preč, až do Rakuska. Od chvile, jak to aji joch zasłechła, chodźiłach kołem zamku s navjerně novymi pocytami. Za kameňovym murem už něbył bezstarosny bezpečny svjet, ale cosyk, co było v ohrožeňu. Pravji se, že mista maju svojich duchuv. Vjeřym temu, bo na leto 1938 dobřy duchove zamek opuśćili.




ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít