S příbuznými to bývá složité. Argumentem, že krev není voda, se dá zdůvodnit téměř vše. Od bezbřehé lásky až k manipulativnímu, nebo i otevřenému teroru.
Podobně složité je to i s jazykovým příbuzenstvím. Představa, že silnější chrání toho slabšího, se ukazuje jako velmi naivní. Silnější jazyk, byť příbuzný, vtáhne do sebe jazyk slabší a vůbec nic se nestane. Mnoho uživatelů tento proces dokonce chápe jako samozřejmý, je podle nich přirozené, že jazyky, obzvlášť nářečí, zanikají. Přirozené by to bylo, kdyby zároveň vznikaly jazyky nové, ale to se zcela jistě neděje.
Je pro nás opravdu dobré, že se tak lehce smiřujeme s tím, že jazyky zanikají? Chceme opravdu unifikaci tak silnou, že se bude projevovat v našich jazykových podmínkách tím, že se všichni dobrovolně staneme uživateli obecné češtiny?
Jazyk není jen nástrojem dorozumívání, je i nástrojem myšlení. Spolu s jazykovou pestrostí a kultivovaným jazykovým projevem mizí i pestrost a kultivovanost myšlení. Stáváme se jednoduššími, přehlednějšími.
K jednoduchosti a přehlednosti našich myslí přispívá i to, že neužíváme ke sběru informací kritické myšlení, ale internet. Internetu se ptáme, co máme dělat, leckdy se ptáme i na to, co si máme myslet. Při tom ptaní píšeme a mluvíme v naprosté většině primitivní obecnou češtinou, protože je to tak pohodlnější. Odmítáme jinakost a kultivovanost. Ty zdržují. Jenže kam spěcháme? Řekne nám to google?
Domnívám se, že bychom měli v sobě své jazykové, a tudíž i myšlenkové bohatství chránit.
Jazyk a s ním i myšlenky se rodí v komunikaci. Co však je komunikace? Uvádí se, že komunikace v našem smyslu je přenos informačních obsahů. Internet snese hodně. Na jedné straně miliardy a miliardy sdělení. Je ale na druhé straně opravdu příjemce?
Živý příjemce v živé komunikaci nám dává mnoho informačních obsahů, které rozvíjejí nejen naše jazykové dovednosti, ale hlavně naše myšlení. Živá komunikace dává prostor pro mimoslovní reakce a tím nás ve vnímání posouvá, posouvá nás směrem k bohatství slov a myšlenek a také ke schopnosti sebekritické korekce. Proto si myslím, že je důležité chránit naše přirozené jazykové bohatství, které spočívá v množství ještě stále živých nářečí a v kultivovaném veřejném projevu. Obojí je v naší společnosti v úpadku.
Tyto skutečnosti nezávisí na žádném nařízení, ale na jednotlivci, na každém z nás. Nikdo nám nepřikazuje, jak máme mluvit a myslet. Nářečních skupin si dobrovolně nevážíme a dobrovolně si nevážíme ani našeho spisovného jazyka. Za vlastní přijímáme obecnou češtinu, jejíž užívání respektujeme ve všech typech jazykových projevů. Naše společnost se vulgarizuje.
Abych podpořila svou myšlenku o pestrém původním jazykovém prostředí střední Evropy a jeho nezastupitelném bohatství jazykové a myšlenkové inspirace, přináším drobné srovnání slezských nářečí se třemi velkými slovanskými jazyky, jejichž uživatelé Slezsko obklopují. Těmito velkými jazyky jsou čeština, polština a slovenština.
Za velký jazyk v této souvislosti považuji ten, který dospěl ke kodifikované spisovné podobě a jehož uživatelé prokázali schopnost psát tímto jazykem hodnotnou uměleckou literaturu.
Srovnání s okolními slovanskými jazyky:
čeština-slezská nářečí-slovenština-polština
Některé tvary zájmena můj
můj – muj – môj – mój
mého- mojeho – môjho – mojego
mému – mojemu – môjmu - mojemu
mým – mojim – mojím – moim
Některé tvary sloves
mohu (můžu) – možu – môžem – mogę
chci – chcu – chcem - chcę
můžeme – možemy – môžme – możemy
čtou – čitaju – čítajú - czytają
byl – był – bol – był
Některá slova:
délka – zdelka – dĺžka – długość
dovádět – zbytkovać – vyvádzať – zbytkować
trápení – mrz – trápenie – cierpienie
zeď – mur – múr – mur
můra – mora – mora – ćma
dělat – robić – robiť - zrobić
udělej to! – zrub to! – urob to! – zrób to!
hadr – hadra – handra – szmata
oběd – obid – obed – obiad
protože – bo (poněvadž) – pretože (lebo) – dlatego
kam – kaj – kam (išiel) – gdzie (poszedł)
kde – kaj – kde – gdzie (był)
pouze, teprve, jenom - děprem (dźeprem) – iba (len) – tylko
nejdřív – najeprem (prvšo) – najskôr – pierwszy
O své jazykové bohatství bychom se měli dobře starat, abychom o ně nepřišli, neboť bohatství není dar, bohatství je hlavně zodpovědnost.
