Oblíbení autoři

Často se mě na besedách a při rozhovorech čtenáři ptají, jaké mám oblíbené autory. Mám jich hodně, a tak se mi o nich nechce mluvit, protože bych nevyjádřila to, co pro mě znamenají. Nevnímám je jako vzory, jsou to autoři, jejichž díly se bavím a přemýšlím o nich. Jsou to moji oblíbení společníci. 

ASTRID LINDGREN
Moje první oblíbená autorka. Její lehce uvěřitelný svět mě dokáže pohltit i dnes. Na špičce mého vnímání jsou Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín ze střechy a série detektivek s Kalle Blomkvistem.

AGATHA CHRISTIE
S Agathou Christie jsem se seznámila dřív, než jsem začala číst. Její detektivky se povalovaly kolem mě, četly se, mluvilo se o nich, sháněly se. Byla šedesátá léta a Agatha Christie v sobě měla neodolatelnou magii. Číst jsem její knihy začala si tak ve třinácti a ráda se k nim stále vracím.

ALEXANDER DUMAS
Autor č. 1 v období 10 - 16 let. Myslím si, že jsem přečetla všechny jeho knihy, které do 70. let 20. století v češtině vyšly. Dávala jsem mu přednost před studiem a mnoho jeho knih jsem četla opakovaně, dohledávala jsem si historické souvislosti a porovnávala literární postavy a postavy historické, literární prostředí a prostředí historické. S papá Dumasem jsem strávila opravdu hodně času.

RAYMOND CHANDLER
Svět Raymonda Chandlera jsem objevila asi tak v osmnácti a pořád se k němu vracím. Kdysi mě fascinoval hláškami, které vkládal do myšlení svých hrdinů - některé si pamatuji napříč desetiletími. Před několika lety jsem se po dlouhé pauze k Chandlerovi znovu vrátila a ocenila ho nově: jako autora skvělých románů, v nichž posmutnělý hrdina znalý špatností lidského světa pečlivě dbá na to, aby zůstal sám - bez vazeb, jež způsobují, i když se zpočátku tváří rajsky, v konečném důsledku jen bolest. Vtip, postřeh a napětí se proměnily ve fascinující kulisy. Jemný smutek a dojemná snaha o rovnováhu jsou teď pro mě daleko silnější. Co asi v Chandlerovi objevím za dalších deset, dvacet let?

MARIO VARGAS LLOSA
Mario Vargas Llosa mě provázel během vysokoškolských studií, považovala jsem ho za nejlepšího autora. V reálném světě jsem byla s tímto názorem osamocená, Llosa příliš mnoho čtenářů neměl, vlastně dodnes neznám nikoho, kdo by k jeho knihám měl tak vřelý vztah jako já. Ten se ještě prohloubil nedávno – konečně jsem si přečetla jeho Keltův sen. Mario Vargas Llosa je opravdu velký autor.

ALBA DE CÉSPEDES
V roce 1963, tedy v roce kdy jsem se narodila, vyšla v Itálii kniha Alby de Céspedes Výčitka. Tato kniha se do mě zřejmě otiskla. Objevila jsem ji během vysokoškolských studií a byla jsem jí fascinována. Je to kniha o slovech, o psaní a o lidech, kteří na slovech a na psaní zakládají svou existenci. Svět Výčitky mi byl nesmírně blízký. Před pár měsíci jsem si knihu znovu přečetla a jsem šokována tím, jak je mi blízká dodnes.

VLADISLAV VANČURA
Vančuru považuji za největšího českého spisovatele. Obdivuji jeho poetiku a především jeho jazyk. Je zbytečné cokoliv dodávat.

FRANTIŠEK VLÁČIL
Největší český filmový režisér. Jako velmi mladá jsem v hlučínském filmovém klubu viděla jeho film Adelheid. Nezapomenutelný zážitek, zlom. Citová vlna, které jsem tenkrát nemohla rozumět. Její vrstvy se postupně v horizontu mnoha a mnoha let rozkrývaly. Vláčil na mě zapůsobil tak silně, jak se to jinému filmovému režisérovi nikdy nepodařilo. A to jsem sedmdesátá a polovinu osmdesátých let strávila vpodstatě v kinech. Film býval můj oblíbený žánr.

FEDERICO FELLINI
Sladký život. K tomuto filmu mám podobný vztah jako k Aghatě Christie – mluvilo se o něm kolem mě, dospělí na něj chodili do kina, ale já byla tehdy příliš malá na to, aby mě někdo vzal s sebou. Každopádně mi bylo jasné, že Sladký život je prostě Film.  Po nějakých patnácti letech jsem se s tímto filmem setkala v ostravském filmovém klubu a vůbec mě nezklamal. Díky Sladkému životu jsem začala objevovat Felliniho. Za naprostou uměleckou dokonalost považuji jeho Satyricon: Petronius zachytil esenci lidského společenství, jeho obrazy lze aplikovat v kterýchkoliv historických kulisách. Fellini Petronia dotáhl do geniálního maxima.

FRANCOIS TRUFFAUT
Velmi zábavný filmový režisér. Jeho tvůrčí cesta byla velmi zvláštní: začal jako filmový kritik, přezdívali mu Hrobař francouzského filmu. Později začal pracovat jako režisér a jeho dílo mělo velký úspěch. Jeho filmy jsou velmi francouzské, mají šarm, vtip a lehkost, i když jsou vážné. Nejraději mám Americkou noc, Poslední metro, Ženu od vedle a poctu filmu noir Konečně neděle!.

CARLOS SAURA
V osmdesátých letech to byl můj nejoblíbenější filmový režisér. Ve filmovém klubu jsem na Saurovi nikdy nechyběla. Pravděpodobně mě fascinovala mnohovrstevnost jeho filmů, ale možná to bylo něco úplně jiného. Každopádně jsem jeho filmy doslova hltala.

MUŽ Z ACAPULCA
Báječný film o psaní a spisovatelích. Poprvé jsem ho viděla ve dvanácti letech – můj první mládeži nepřístupný film v mém oblíbeném kině v Ludgeřovicích. Ve dvanácti jsem však nedokázala plně docenit všechny kvality tohoto filmu. Jak jsem se k němu stále vracela, byl mi bližší a bližší. To prorůstání literárního světa se světem reality… Ten film mě fakt hodně baví.

MARTIN NĚMEC
Martin Němec vytváří dokonalý svět hudby, obrazů a literatury. Staví cestu labyrintem k samému dnu existence. Avšak v okamžiku, kdy vše vypadá příliš vážně, má nachystaný úšklebek, vtípek, někdy hodně černý, a ten zbloudilce vytáhne z temnot do světla. Zdrojem světla je úsměv nad vlastním strachem.

TOMÁŠ VOREL
Poetika Tomáše Vorla je originální, má vtip i hloubku, je satirická a chápavá. Jeho filmy mě baví. Nejradši mám Pražskou pětku, Kouř a Gympl.

TV SERIÁL MISTR A MARKÉTKA
Tak jako Fellini dotáhl k dokonalosti Petroniův Satyricon, dotáhl tým ruských televizních tvůrců k dokonalosti Bulgakovův román Mistr a Markétka. Jedná se o doslovný přepis podložený zvukem a obrazem. Tato podoba uspokojuje smysly, provokuje fantazii a jitří myšlenky. Dokonalé dílo.

MODERNÍ ARCHITEKTURA
Velice dobře se cítím v moderních čtvrtích velkých měst, je v nich rozlet a prostor. Je pěkné, když se podaří zakomponovat moderní dům do staré zástavby, ale pohromadě je moderním domům daleko líp. Oblíbila jsem si dvě moderní čtvrti: bratislavskou Euroveu a ostravskou Karolinu. Autoři těchto měst ve městě pracovali s prostorem, v Bratislavě vtáhli do ulic energii Dunaje, do Karoliny otevřenost prodchnutou industriální nostalgií, energii, po které se mi v jiných městech a na jiných místech někdy stýská. Architekti těchto moderních komplexů patří také mezi mé oblíbené autory.

ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít