Po pohádkách o Fantomasovi a lupiči-gentlemanovi se ve francouzské detektivce v roce 1931 objevil detektiv, kterého osud zavál do velkoměsta z provincie a který tu svou provincii ve velkoměstě stále hledal. Řeč je o komisaři Maigretovi, muži s dýmkou v tmavém plášti a výrazném klobouku.
Maigret si srdce čtenářů získal svou obyčejností. Žil spořádaně a skromně s manželkou, byl počestný a hluboce lidský. Jeho žena byla typickou ženou v domácnosti, starala se o byt a jídlo a trpělivě vytvářela svému muži zázemí. Maigret měl rád svůj obyčejný byt v obyčejné pařížské čtvrti, měl rád vůni jídla, jednoduché, čisté a pohodlné prostředí, v němž se byty navzájem podobaly, matky chodily na procházky s dětmi a hospodyně nakupovaly.
Maigret na svých pochůzkách dokonale poznal Paříž. Velkoměsta mu bylo líto a bolelo ho odcizení, které v moderní společnosti a velkoměstské civilizaci cítil. Miloval malé hospůdky a staré čtvrti, v nich cítil duch maloměsta, v nich nacházel cosi z prostředí, z něhož pocházel. Maigreta provázel vždy jakýsi stesk po starých dobrých časech.
Tento hluboce lidský komisař své zločince vždy vypátral díky vcítění se do myšlení lidí, kteří přestupují zákon, a také díky dokonalé znalosti prostředí.
Zločince Maigret viděl jako člověka, který uklouzl. Leckdy se Maigretovi stalo, že zločin dál nestíhal, nebo ho dokonce zatajil, ale když měl pocit, že se dostal k opravdovému zlu, byl nekompromisní.
Maigret si získal obrovskou oblibu i díky své filmové podobě. Nejlepší z románů o komisaři Maigretovi byly zfilmovány a postavu Maigreta v nich ztvárnili mnozí významní herci, tím nejslavnějším filmovým Maigretem je bezesporu Jean Gabin, v českém prostředí pak určitě Rudolf Hrušínský starší.
Na závěr nesmíme zapomenout na autora. Komisaře Maigreta stvořil a pilně uváděl v mnoha a mnoha románech na literární scénu francouzský spisovatel belgického původu George Simenon.
